7.9.2019
Meditace papeže při liturgii hodin s klauzurními sestrami, klášter bosých karmelitek v Antananarivo
Drahá Marie Magdaleno od Zvěstování!
Drahé sestry!
Děkuji vám, drahá matko, za vroucí přijetí a za vaše slova, která jsou ozvěnou všech kontemplativních sester různých klášterů této země. Děkuji, drahé sestry, každé z vás, že jste na chvíli opustily klauzuru, abyste vyjádřily svoje společenství se mnou a s životem a posláním celé církve, zvláště té na Madagaskaru.
Děkuji za vaši přítomnost, za skvoucí svědectví Ježíše Krista, které nabízíte tomuto ostrovnímu společenství. Tato země je chudá, to je pravda, ale je také velice bohatá! Bohatá na přírodní, lidské a duchovní krásy. Také vy sestry se podílíte na této kráse Madagaskaru, jeho lidu i církve, protože vaše tváře a životy vyzařují krásu Krista. Ano, díky vám je církev na Madagaskaru krásnější v očích Pána i celého světa.
Tři žalmy dnešní liturgie vyjadřují úzkost žalmisty ve chvíli zkoušky a ohrožení. Dovolte mi zastavit se u prvního (Žl 118, 81-88), který je jednak dlouhý a jednak výjimečný, protože se skládá z osmi veršů pro každé písmeno hebrejské abecedy. Jeho autor je bezpochyby člověkem kontemplace, který dovede věnovat modlitbě dlouhé a krásné chvíle. V dnešním úryvku se nejčastěji vyskytuje - a udává mu také celkový tón - slovo „prahnutí“, užívané hlavně ve dvojím smyslu.
Žalmista prahne po setkání s Bohem. Vy jste živým svědectvím této nevyčerpatelné touhy, která sídlí v srdci všech lidí. Mezi mnoha nabídkami, které si neúspěšně osobují nárok nasytit srdce, je kontemplativní život pochodní, která přivádí k jedinému věčnému ohni, „živému plameni lásky, který nežně zraňuje“ (sv. Jan od Kříže). Představujete „viditelný cíl, ke kterému putuje celé církevní společenství, jež se ubírá cestami času s pohledem upřeným k budoucímu sjednocení všeho v Kristu“, a předpovídáte tak nebeskou slávu (srov. Vultum Dei quaerere, 2).
Stále jsme pokoušeni uspokojovat touhu po věčnosti pomíjivými věcmi. Jsme vystaveni rozbouřeným mořím, v nichž tone život i duch. „Jako námořník na vzedmutém moři potřebuje maják, který mu ukáže směr a dovede do přístavu, tak svět potřebuje vás. Buďte majáky, které provázejí putování mužů i žen temnou nocí času. Buďte ranními hlídkami (srov. Iz 21,11-12), které oznamují úsvit (srov. Lk 1,78). Svým proměněným životem a jednoduchými slovy přemítejte v tichu a ukazujte nám Toho, který je cesta, pravda a život (srov. Jan 14,6), jediného Pána, který nabízí plnost našemu životu a dává život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Volejte jako Ondřej na Šimona: »Našli jsme Pána« (srov. Jan 1,40); zvěstujte jako Marie Magdalská jitro vzkříšení: »Viděla jsem Pána« (Jan 20,18)“ (tamt. 6).
Žalm však vypráví také o jiném prahnutí, jež se vztahuje na ty zpupné, kteří chtějí zahubit spravedlivého, pronásledují jej, kladou mu nástrahy a usilují o jeho pád. Klášter je vždycky místem, kam docházejí bolesti světa, bolesti vašeho lidu. Kéž jsou vaše kláštery - při respektu k vašemu kontemplativnímu charismatu a vašim konstitucím - místem přijetí a naslouchání zejména pro ty nejnešťastnější. Dnes jsou s námi dvě maminky, které přišly o svoje děti a nesou v sobě všechny bolesti vašich ostrovních bratří. Buďte pozorné ke křiku a bídě mužů a žen, kteří jsou kolem a přicházejí k vám, vyprahlí utrpením, vykořisťováním a malomyslností. Nebuďte jako ti, kdo naslouchají jenom kvůli zahnání nudy, ukojení zvědavosti či sbírání konverzačních témat.
V tomto ohledu máte plnit zásadní poslání. Klauzura vás umísťuje Bohu do srdce čili tam, kam dal své srdce On. Naslouchejte Pánovu srdci, abyste mu naslouchali také ve svých bratřích a sestrách. Lidé kolem vás jsou často velmi chudí, slabí, napadaní a zraňovaní tisícerými způsoby, ale jsou plní víry a instinktivně ve vás rozpoznávají svědkyně přítomného Boha i cenné opory pro setkání s Ním a pro získání Jeho pomoci. Vzhledem k tolika bolestem, která je vnitřně stravuje, okrádá o radost a naději a vyvolává v nich pocit odcizení, můžete pro ně být cestou k oné skále, kterou vzýváme v druhém žalmu: »Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni! Od končin země k tobě volám, neboť mé srdce umdlévá. Vyveď mě na bezpečnou skálu, vysokou pro mne přespříliš« (Žl 60,2-3).
Víra je největším dobrem chudých! Je velice důležité jim tuto víru hlásat a utvrzovat v ní, aby jim opravdu pomáhala žít a doufat. Kéž vám kontemplace Božích tajemství, vyjádřených ve vaší liturgií a ve vašich modlitbách, umožní lépe objevovat její aktivní přítomnost v každé lidské skutečnosti, včetně těch nejvíce bolestných, a vzdávat díky za to, že vás Bůh v kontemplaci obdarovává přímluvami. Svojí modlitbou jako matky berete tyto děti na svá ramena a nesete k zaslíbené zemi. „Naše modlitba bude Bohu milejší a přínosnější pro náš růst ve svatosti, jestliže se v ní skrze přímluvu snažíme žít dvojí přikázání, které nám Ježíš zanechal. Přímluva vyjadřuje bratrské nasazení se pro druhé, když jsme schopni do ní začlenit jejich život, jejich beznadějné úzkosti a nejkrásnější sny. O člověku, který se velkodušně přimlouvá za druhé, můžeme biblickými slovy říct: »To je přítel našich bratří, mnoho se modlí za lid« (2 Mak 15,14 ČEP)“ (Gaudete et exsultate, 154).
Drahé kontemplativní sestry, co by bez vás byla církev a ti, kdo žijí na lidských periferiích Madagaskaru? Co by se stalo se všemi těmi, kteří pracují v první linii evangelizace a zejména tady v těchto velice choulostivých, obtížných a někdy nebezpečných podmínkách? Všichni se opírají o vaši modlitbu a stále obnovovanou odevzdanost vašich životů, velice cenný dar v očích Boha, který vám dává podíl na tajemství vykoupení této země a milovaných lidí, kteří zde žijí.
»Jsem jako měch v kouři« (Žl 119,83) - praví žalm s narážkou na čas prožívaný v tomto dvojím prahnutí mezi Bohem a protivenstvími světa. Někdy se téměř nechtěně od Boha vzdálíme a upadáme „do apatie, rutiny, nezájmu a ochromující omrzelosti“ (Vultum Dei quaerere, 11). Nevadí... nezáleží na tom, kolik máte let nebo potíží s chozením nebo včasným příchodem na liturgii... Nejsme měchy v kouři, nýbrž kořeny hořící a stravující se v ohni, kterým je Ježíš, Ten, který nikdy neklame... a zahlazuje každý dluh.
Děkuji vám za tyto společné chvíle. Svěřuji se do vašich modliteb. A svěřuji vám všechny svoje úmysly, které si nesu během této návštěvy Madagaskaru; modleme se společně, aby Duch evangelia vzklíčil v srdcích všeho našeho lidu a zejména v srdcích politických a ekonomických lídrů a vznikla tady na Madagaskaru spravedlivější, vyrovnanější a bratrštější společnost.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.