14.11.2013 

Svatý otec František je šestým papežem, který navštívil italského prezidenta v jeho sídle na římském pahorku Kvirinál. Současný Petrův nástupce a nejvyšší představitel Italské republiky se setkali již potřetí. Hlava italského státu se účastnila zahajovací mše pontifikátu 19. března tohoto roku. Prezident Giorgio Napolitano poté papeže vyhledal 8. června a Svatý otec mu jeho oficiální návštěvu oplatil.

Na papežovo přání se také dnešní dopoledne neslo ve znamení úsporné jednoduchosti. Vatikánská delegace projela městem krátce před jedenáctou, bez zvuku sirén a za doprovodu dvou policejních motocyklů. Papež František, cestující v modrém fordu Fokus, se vzdal také čestného doprovodu hradní stráže na koních, která doposud každého papeže očekávala na centrálním Benátském náměstí.

Kvirinálský palác postupně budovaný od osmdesátých let šestnáctého století, byl po čtyři sta let letním sídlem papežů. Po zhruba třicetiminutovém soukromém rozhovoru s hlavou Italského státu v prezidentské pracovně se papež František zastavil ve dvou ze tří palácových kaplí. První z nich – kaple Nanebevzetí Panny Marie, vyzdobená freskami Guida Reniho – zůstává většinou skrytá veřejnosti. Jako svou soukromou kapli ji dal vybudovat na počátku 17. století papež Pavel V. Svatý otec navštívil také známější Paulínskou kapli Kvirinálského paláce, která se svými rozměry a architektonickou dispozicí podobá vatikánské Sixtinské kapli. V letech 1823 až 1846 se zde konalo čtvero konkláve a dnes je kaple využívána k nedělním komorním koncertům.

V hlavním reprezentačním sále pak římský biskup a italský prezident pronesli oficiální projevy před publikem, ve kterém byli kromě politiků zastoupeni také představitelé laického i katolického intelektuálního a kulturního světa spolu se zástupci dobročinných organizací.

Giorgio Napolitano shrnul dosavadní vztahy státu a církve v Itálii a poté upozornil na aktuální společenské výzvy – blízkovýchodní konflikt, antropologickou krizi, nezaměstnanost, korupci a absenci morálky v politice.

„Jak jsme v naší zemi vzdáleni od oné „kultury setkávání“, které se tak rád dovoláváte, a od vaší výzvy k dialogu. (…) Politika může čerpat nové podněty z vašich slov a vašeho poselství. Poselství, které – jak jste sám řekl – se neobrací jenom ke katolíkům, nýbrž ke všem lidem dobré vůle. Otevírá tak cestu dialogu mezi věřícími a nevěřícími, který nemá ve své šíři a hloubce obdoby a vede do jakéhosi symbolického a neohraničeného nádvoří národů.“

Prohlásil italský prezident. Papež František v úvodu své promluvy definoval svou první státní návštěvu zejména jako přátelské gesto.

„Navštěvuji vás v místě, které je obtěžkáno symbolikou a historií. Chtěl bych klepat u dveří každého z obyvatel této země, kde se nacházejí kořeny mé pozemské rodiny, a přinášet všem uzdravující a stále nové slovo evangelia.“

Také Svatý otec se poté zmínil o otázkách, budících společné znepokojení, na které lze hledat společnou odpověď. Vymezil pak roli církve v rámci italského státu:

„Prvotní role, která církvi náleží, je dosvědčovat Boží milosrdenství a povzbuzovat k velkorysým projevům solidarity, aby otevírala cestu do nadějné budoucnosti. Tam, kde roste naděje, se totiž také množí energie a úsilí, vedoucí k vybudování lidštějšího a spravedlivějšího, sociálního a občanského řádu. Tam se objevují nové možnosti udržitelného a zdravého rozvoje.“

Papež František pak vzpomenul na své první pastorační cesty do Itálii – na ostrov Lampedusa, do Cagliari a Assisi. V závěru svého proslovu zdůraznil, že v centru církevního zájmu dnes stojí rodina.

„Církev s obnoveným přesvědčením podporuje úsilí jednotlivců a institucí, směřující k podpoře rodiny, která je prvořadým místem formace a růstu lidské bytosti. V rodině se učí hodnotám a získávají se vzory, které dokládají věrohodnost těchto hodnot. Rodina potřebuje stabilitu a uznání vztahů ke společnosti, aby mohla plně rozvinout svou nenahraditelnou úlohu a uskutečnit své poslání. Rodina dává své síly k dispozici společnosti a zároveň požaduje docenění a ochranu.“

Kéž Itálie opětovně nalezne svou kreativitu a soulad, nezbytný k harmonickému rozvoji, popřál nakonec papež František představitelům italského politického života.

Závěrečná etapa zhruba dvouhodinové státní návštěvy pak byla vyhrazena dalšímu neprotokolárnímu setkání. Prezidentský palác se totiž otevřel také dětem místních zaměstnanců. Očekávaly jej v sále hradní stráže, kde si sedly na zem v kruhu kolem římského biskupa.

„Mnohokrát vám děkuji, pane prezidente, za možnost tohoto rodinného setkání. Za veřejným úřadem je vždy rodina – děti, vnoučata. Moc rád se setkávám s dětmi – vy jste, děti, velmi důležité! A samozřejmě také vy všichni, kteří pracujete ve službě italské hlavy státu. Ze srdce vás zdravím a jsem rád, že vás mohu potkat.“

Obrátil se papež František k zaměstnancům prezidentského paláce a podotkl, že někteří z nich se zabývají žádostmi italských občanů, adresovanými hlavě státu.

„Přeji vám, abyste jednali v duchu přijetí a pochopení ke každému člověku. Velice potřebujeme lidi, kteří – jako vy – pracují profesionálně a zároveň navýsost lidsky, s pochopením a pozorností zejména vůči nejslabším. Povzbuzuji vás, abyste v obtížích neklesali na mysli, nýbrž abyste se vzájemně podporovali. Budu se za vás modlit – buďte si jisti mou modlitbou. Prosím vás ale také, abyste se vy modlili za mne, potřebuji to. Děkuji.“

Po odjezdu vatikánské delegace z římského Kvirinálu děti zaplavily nádvoří prezidentského paláce, aby si zblízka prohlédli hradní stráže na koních, a poprvé v jeho historii tak fotografům nabídly zcela nečekané záběry.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.