Rádio Vaticana

1. Benedikt XVI. v katedrále Sv. Patrika ke kněžím a zasvěceným osobám
2. Benedikt XVI. navštívil synagogu Park East v New Yorku.
3. Benedikt XVI. s představiteli křesťanských církví a komunit

Ad 1. Dnes ráno v 9.15 místního času sloužil Benedikt XVI. mši svatou za účasti 3000 v katedrále Sv. Patrika v New Yorku v katedrále Sv. Patrika v New Yorku. Benedikt XVI. si při ní připomněl také 3. výročí svého zvolení na papežský stolec. Hlavními koncelebranty byli kardinál Tarcisio Bertone a arcibiskup New Yorku, kard. Edward Egan.
Ve své homilii při této bohoslužbě Benedikt XVI. navázal na první čtení, v němž se hovoří o tom, jak apoštolé v síle Ducha Svatého vyšli z horní místnosti večeřadla hlásat velká Boží díla lidem všech národů a jazyků:

?S pohledem na výzvy budoucnosti chceme prosit Boha o milost nových Letnic pro církev v Americe. Kéž na všechny přítomné sestoupí ohnivé jazyky a zažehnou vroucí lásku k Bohu a bližnímu v horlivosti o šíření Božího království!?

Připomněl také heroické svědky evangelia života, kardinály Cooka a O?Connora, kteří jsou vzory hlásání pravého života ve smíření, svobodě a v lásce, jež jsou nezaslouženými Božími dary:

?Možná jsme přestali vnímat to, že ve společnosti, kde mnozí považují církev za ?dogmatickou? a ?institucionální?, je naším nejnaléhavějším úkolem předávat radost, která se rodí z víry, a zkušenost Boží lásky.?

Katedrála svatého Patrika, řekl papež, je víc než jakýkoliv jiný kostel ve Spojených státech známa a milována jako ?dům modlitby pro všechny národy? (srov. Iz 56,7; Mk 11,17). Stavba v čistě gotickém stylu připomíná církvi v Americe velkou duchovní tradici, jejíž je dědičkou. Některé aspekty této stavby pak posloužily Benediktu XVI. jako východisko k reflexi jednotlivých povolání uvnitř jednoty mystického těla.

?První aspekt se týká oken s malovanými vitrážemi (...) Při pohled zvenčí působí tato okna dojmem neprůhlednosti, temnoty, ba ponurosti. Ale když se vstoupí do kostela, nečekaně ožijí, protože jimi proniká světlo a ony vyjevují veškerou svou nádheru. (...) Jenom zevnitř, ze zkušenosti víry a života církve, ji spatříme takovou, jaká skutečně je: zaplavena milostí, zářící krásou, vyzdobena rozmanitými dary Ducha. Plyne z toho, že my, kteří žijeme životem milosti ve společenství církve, jsme povoláni vtahovat všechny lidi do nitra tohoto tajemství světla.?

A varoval, že zář církve mohou zatemňovat hříchy a slabosti jejích členů.
Potřeba vidět všechny věci očima víry a chápat je v jejich nejpravdivější perspektivě vyžaduje neustálé obrácení a úsilí ?obnovovat naši mysl v duchu? (srov. Ef 4,23) a získat tak mentalitu novou a duchovní:

?Vyžaduje to také rozvoj oněch ctností, které každého z nás uschopňují k růstu ve svatosti a přinášení duchovních plodů ve vlastním životním stavu. Není snad tato neustálá ?intelektuální? konverze pro náš růst ve víře, pro rozlišování mezi znameními doby a pro náš osobní přínos k životu a poslání církve stejně tak nezbytná jako konverze ?morální???

Zkušenost rozdělení generací i členů téže náboženské rodiny do různých skupin, řekl papež, je jedno z velkých zklamání, která následovala po 2. vatikánském koncilu.

?Ve světle víry pak odhalíme moudrost a sílu potřebnou k tomu, abychom se otevřeli hlediskům, která se možná docela neshodují s našimi pojetími a předpoklady. Tak budeme moci docenit pohled druhých lidí, ať už mladších nebo starších než my, a konečně naslouchat ?tomu, co Duch praví? nám a církvi (srov. Zj 2,7). Tak se společně vydáme směrem k oné pravé duchovní obnově, kterou koncil požadoval, obnově, která jediná může posílit církev ve svatosti a jednotě, jež jsou nezbytné pro účinné hlásání evangelia dnešnímu světu.?

Benedikt XVI. pak připomněl, že v Bohem ustanovené struktuře církve je zajisté třeba rozlišovat mezi dary hierarchickými a charismatickými, jejichž různost a bohatství, vybízejí k neustálému rozlišování toho, jak mají být tyto dary správně začleněny do služby poslání církve.

?Obraťme proto svůj pohled vzhůru a s velkou pokorou a důvěrou žádejme Ducha, aby nám každý den pomáhal růst ve svatosti, která z nás činí živé kameny v chrámu, který on buduje ve světě i dnes. Máme-li být skutečnými silami jednoty, pak nejprve usilujme o vnitřní smíření skrze pokání! Odpusťme utrpěná příkoří a udusme každý hněv a hádku! Usilujme o to, být prvními v projevech pokory a čistoty srdce, jež jsou nezbytné, abychom se mohli přiblížit záři Boží pravdy! Ve věrnosti pokladu víry svěřeného apoštolům (srov. 1 Tim 6,20) se snažme být radostnými svědky proměňující síly evangelia!?

Řekl Benedikt XVI. kněžím, řeholníkům a řeholnicím při bohoslužbě v katedrále sv. Patrika V New Yorku.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE

Ad 2. Několik hodin před svátkem Paschy Benedikt XVI. navštívil v New Yorku synagogu Park East. Návštěva byla naplánována tak, aby nenarušila sabat, začínající o soumraku. Tamní rabín, Artur Schneier, původem z Rakouska, přežil Holocaust a je zakladatelem i předsedou nadace Apel Svědomí (Appeal of Conscience). Návštěvu Benedikta XVI. charakterizoval jako potvrzení papežova nasazení v mezináboženském dialogu a označil ji za ?historickou událost pro americký judaismus.?

Když Papež vcházel do synagogy zpíval dětský sbor píseň ?Pokoj buď s vámi?. Také rabín Schneier pozdravil Benedikta XVI. slovem: Shalom! A jménem židovské komunity mu popřál k nedávným narozeninám.
Za zpěvu Shema Israel - Slyš Izraeli ? byla odkryta Tóra.

?Dobrořečíme Pánu, že nám dovolil dožít se tohoto dne,? říkal s pohnutím rabín. ?Jako synu Abrahámovu stojícímu před touto archou se mi vybavují cherubíni ? s andělskou tváří, jako má Vaše Svatost ? kteří v biblické době stáli před Archou úmluvy. Jejich křídla ukazovala k nebesům, ale oni sami hleděli jeden na druhého. S poctivostí a věrností každý ve své tradici, hledíme k nebesům, ale abychom pocítili Boží přítomnost, musíme být také obráceni jeden k druhému. Naše láska k Bohu nikdy není na úkor lásky k jeho dětem.?
?Vaše přítomnost zde nám dává naději a odvahu k cestě, kterou ještě musíme společně ujít ve snaze naplnit poslání, které Bůh dal Abrahamovi ? být požehnáním.? ? řekl rabín Schneier. ?Naše setkání zde, je poselstvím, že mezináboženský dialog je v řešení konfliktů uskutečnitelný a životný.?

V odpovědi na rabínův pozdrav se Benedikt XVI. nechal inspirovat blížící se slavností židovské Paschy a významem židovské obce v pluralitní společnosti New Yorku. Neopominul také zmínit, že křesťanství vyrůstá z židovských kořenů.
?S pohnutím myslím na to, že Ježíš jako malý chlapec naslouchal slovům Písma a modlil se na místě velmi podobném tomuto, řekl Benedikt XVI. Ujišťuji vás o své blízkosti, zvláště nyní, když se připravujete oslavovat velké skutky Všemohoucího a zpívat chvály Tomu, který vykonal takové divy pro svůj lid.?

Rabín Schneier věnoval Papežovi zdobený talíř, jaký židovské rodiny užívají při slavnosti Sabatu, s nápisem ?Z otroctví ke svobodě?. Židovské děti předaly Papežovi album a symbolický nekvašený chléb. Svatý otec věnoval synagoze faksimile strany pergamenu z Vatikánského archivu. Jde o kopii nejstaršího právního traktátu Arba´ah Turim (čtyři sloupce) s ilustrací první části svatebního obřadu.

Už o den dříve, při setkání s představiteli různých náboženství, předal Svatý otec zástupcům židovské komunity poselství s přáním k dnešní slavnosti Paschy.
Papež v něm potvrzuje učení II. Vatikánského koncilu o vztazích mezi katolíky a Židy. Ujišťuje o angažovanosti církve v dialogu, který za posledních 40 let zásadním způsobem vylepšil vzájemnou komunikaci. K bratrství židů a křesťanů dodává: ?Tento svazek nám křesťanům dovoluje slavit vedle vás ? byť naším způsobem ? Paschu smrti a zmrtvýchvstání Krista. Považujeme ji za neodlučitelnou od vaší, neboť sám Ježíše řekl: ?Spása má počátek u Židů? (J 4,22). Naše a vaše Pascha se skutečně odlišuje, ale spojuje nás ve společné naději založené v Bohu a jeho milosrdenství.? Benedikt XVI. ve svém poselství dále zdůrazňuje společnou naději vyznavačů obou náboženství na pokoj ve světě, zejména na Blízkém Východě a ve Svaté zemi.

Ad 3. O významu pravd víry v ekumenickém dialogu mluvil Papež během včerejšího setkání s představiteli křesťanských církví a komunit shromážděných v newyorkském kostele sv. Josefa. Ekumenického setkání, na které se Benedikt XVI. odebral včera po návštěvě synagogy, se účastnili zástupci deseti křesťanských denominací. Kostel sv. Josefa v New Yorku vznikl v 19. století pro německé emigranty a německá farnost při něm zůstala dodnes.
Papeže přivítal newyorkský pomocný biskup, Denis J. Sullivan, zodpovědný v biskupské konferenci USA za ekumenické vztahy.

Benedikt XVI. vyjádřil upřímné uznání všem, kdo se zasazují o jednotu křesťanů, věrni pobídce sv. Pavla: ?snažte se zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje? (Ef 4,1-3).
Rostoucí smysl pro vzájemné vztahy a závislost mezi národy označil jako pozitivní stranu globalizace, která umožňuje posílení smyslu pro globální solidaritu a sdílenou odpovědnost za dobro lidstva. Negativem globalizace je naopak to, že rychlé změny ve světě mnohdy posilují individualismus a vedou k odmítání transcendentní pravdy:

?Sama možnost božského zjevení a tudíž křesťanská víra je často uváděna v pochybnost módním myšlením, které se často vyskytuje v univerzitním prostředí, v médiích a ve veřejném mínění. Z těchto důvodů je věrné svědectví evangeliu více než kdy jindy nezbytné. Po křesťanech se žádá, aby jasně podávali důvody své naděje (srov. 1 Petr 3,15).?

Roztříštěnost křesťanských společenství má, podle Benedikta XVI., za následek časté zmatení nevěřících ve vztahu k evangeliu:

?Základy víry a jednání křesťanů bývají někdy uvnitř samotných společenství modifikovány na základě takzvaných ?prorockých činů?, zakládajících se na hermeneutice, která není vždy v souladu s tím, co podává Písmo a Tradice. V důsledku toho společenství odmítají působit jako sjednocené tělo a dávají přednost jednání podle principu ?místních opcí?. V tomto procesu se kamsi vytrácí potřeba diachronické koinonie ? společenství s církví všech dob ? právě ve chvíli, kdy svět ztrácí orientaci a potřebuje společná a přesvědčivá svědectví spasitelné moci evangelia (srov. Řím 1,18-23).?

Řešením těchto obtíží je v první řadě neustálá myšlenka na to, že jednota církve je odvozena z dokonalé jednoty trojjediného Boha.
Musíme se tázat sami sebe, řekl Svatý otec, zda síla hlásání evangelia nebyla oslabena relativistickým přístupem ke křesťanské nauce. Podobně, jako je tomu pokud je za ?objektivní? považována pouze věda, vykazují náboženství zcela do sféry subjektivního cítění jednotlivce. Není totiž pravda, že ?to, co je poznatelné? se omezuje na to, co je empiricky ověřitelné, ani to neznamená, že náboženství je ohraničeno proměnlivým královstvím ?osobní zkušenosti?.

?Přijetí této mylné linie myšlení by mohlo křesťany dovést k závěru, že při prezentaci křesťanské víry není nutné zdůrazňovat objektivní pravdu, protože stačí řídit se vlastním svědomím a volit si společenství, které lépe odpovídá osobnímu vkusu. Výsledek je patrný na neustálém vznikání nových komunit, které se často vyhýbají institucionálním strukturám a minimalizují důležitost věroučného obsahu pro křesťanský život.
Také uvnitř ekumenického hnutí se křesťané mohou zdráhat přiznat důležitost nauce z obavy, že by to mohlo rány rozdělení spíše rozjitřit než léčit. Přesto však jasné a přesvědčivé svědectví spáse, které se nám dostává v Ježíši Kristu, musí být založeno na pojmu normativní apoštolské nauky, učení, které skutečně zdůrazňuje inspirované Boží slovo a je oporou ve svátostném životě křesťanů dneška.?

Pouze tehdy, budeme-li se ?pevně držet? bezpečného učení (2 Sol 2,15; srov. Zj 2,12-29), dokážeme odpovědět na výzvy, které před námi v tomto proměnlivém světě vyvstávají, řekl v závěru své promluvy k zástupcům křesťanských církví a společenství, Benedikt XVI.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE

Po papežské promluvě 250 účastníků ekumenického setkání zazpívalo Otče náš a Benedikt XVI. udělil své požehnání. Jako dar kostelu sv. Josefa nechal mešní kalich. Na zakončení ekumenické bohoslužby představil tamní ordinář kard. Edward Egan papežovi 15 představitelů různých newyorkských komunit.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)