Itálie. Procházky Padovou přinášejí neustále nová překvapení, a tak se mimo hlavní turistické trasy můžete ocitnout před starobylým kostelíkem sv. Petra, existujícím již ve čtvrtém století, kde odpočívají ostatky blahoslavené Eustochie (1444-1469). Jelikož v únoru loňského roku uplynulo 550 let od úmrtí této řeholnice, bylo její tělo vystaveno v padovské katedrále, kde se před ním každou třetí sobotu v měsíci konají modlitby za vysvobození z duchovní trýzně a ďábelské posedlnosti, jimiž ona sama trpěla po celý svůj krátký život, avšak díky nezměrné trpělivosti a neochvějné víře v Boha při nich obstála.
Blahoslavená Eustochie se narodila jako Lucrezia Bellini roku 1444 v Padově z nemanželského vztahu benediktinské mnišky Maddaleny Cavalcabò a místního šlechtice Bartolomea Belliniho. Klášter sv. Prosdocima (prvního padovského biskupa a městského patrona), v němž se odehrávala jejich setkání, byl znám spíše světským životem a do dobových pramenů se vepsal jako veřejný dům. Když bylo Lucrezii sedm let, otec ji svěřil do výchovy klášterní komunitě, v níž žila její matka, ačkoli tehdejší historici tvrdili, že tamní mnišky dokonce otrávily svou abatyši. Záhy po vstupu do kláštera se u dívky objevily první známky posedlosti ďáblem, které neustaly až do jejího skonu v pouhých pětadvaceti letech. Po smrti abatyše zpřísnil diecézní biskup klášterní kázeň a s výjimkou Lucrezie všechny mnišky propustil.
V konventu se zabydlela nová benediktinská komunita, v níž dívka 14. ledna 1461 přijala řeholní hábit a jméno Eustochie na připomínku věrné učednice sv. Jeronýma. Právě k tomuto světci, sv. Lukáši a Matce Boží chovala velikou úctu. Ihned po obláčce znásobil démon své působení, nutil novicku k nerozvážnému a násilnému jednání, namířenému vůči spolusestrám, i k porušování řehole. Po mnoho dní byla dokonce přivázána ke sloupu, kde musela snášet utrpení duše i těla, onemocněla nevysvětlitelnou chorobou, byla obviněna z čarodějnictví a strávila tři měsíce ve vězení o chlebu a vodě. Eustochie s ďáblem ustavičně bojovala za pomoci postu a modliteb a ačkoli její tělo nezměrně trpělo neustálým nutkáním ke zvracení, dokázala spolusestry přesvědčit o svých ctnostech a byla připuštěna ke slavným slibům (25.3.1465). Fyzické utrpení ji nicméně natolik poznamenalo, oslabilo a znetvořilo její tvář, že až do smrti, která se dostavila 13. února 1469, byla zcela nerozpoznatelná. Teprve v okamžiku skonu ďábel opustil její tělo a navrátil mu krásu a lehký úsměv, který dnes poutník zahlédne za sklem křišťálové urny.
Úcta k Eustochii se v Padově rychle rozšířila, již čtyři roky po její smrti bylo (tehdy ještě neporušené) tělo exhumováno a vystaveno v kostele sv. Prosdocima a později ve skleněné schráně v kostele sv. Petra. Lidovou úctu k této řeholnici zpečetil papež Klement XIII., někdější padovský biskup, který ji blahořečil roku 1760. Blahoslavená Eustochie je pokládána za ochránkyni věřících, kteří trpí duchovní trýzní, a za patronku exorcistů.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
