Itálie. Loni v prosinci začal jubilejní rok Chiary Lubichové, krátce poté, co byla uzavřena diecézní část jejího beatifikačního procesu. Zakladatelka Hnutí fokoláre se narodila v severoitalském Tridentu 22. ledna 1920 a zemřela před jedenácti lety (14.3.2008) v Mezinárodním centru tohoto hnutí v Rocca di Papa poblíž Říma.
Když se za druhé světové války zasvěcovala Bohu-Lásce a volila si ho za jediný ideál, pravděpodobně si nepředstavovala, že charisma jednoty, její originální přínos předkoncilové církvi, budou postupně následovat dva miliony lidí, kteří dnes žijí ve 194 zemích. Maria Voce, současná předsedkyně Díla Mariina - Hnutí fokoláre, jeho zakladatelku připomněla ve videoposelství, v němž podtrhla aktuálnost Chiařiny vize v současném světě, kde narůstá rozdělení, sílí partikularismus a vytyčují se nové zdi a hranice.
Chiara, pokřtená jako Silvia, byla druhá ze čtyř dětí v rodině Lubichových. Matka horlivá křesťanka, otec socialista, starší bratr partyzán a novinář – již v rodině se tedy učila umění dilaogu, kterým se bude vyznačovat po celý život, popisuje Chiařino zázemí tridentská socioložka, Ilaria Pedrini:
„Její rodina byla zprvu docela majetná, ale pak poznala období chudoby, a to i velmi tísnivé, ačkoli ji to nezabránilo v tom, aby vyslala děti na studia. Chiara docházela na střední pedagogickou školu a současně ve svých 17-18 letech patřila k vůdčím postavám tridentské Katolické akce. Právě v tomto kontextu, v roce 1939, se jí dostalo první vnuknutí o budoucím osudu. Při duchovních cvičeních v Loretu v tamní Svaté chýši pochopila, že má žít v domku spolu s jinými lidmi, kteří mezi sebou udržují Ježíšovu přítomnost. Později to nazvala čtvrtou cestou – nikoli zasvěcený život, ani manželství anebo život ve světě zasvěcený Bohu. Byl to ještě jiný způsob, ve kterém se prolínalo zasvěcení, rodina, setrvání ve světě, či spíše bytí pro svět, abychom ho proměňovali.“
Z Chiary se stane učitelka a zároveň se zapisuje ke studiu filosofie na benátské univerzitě, aby poznávala pravdu. Za běsnění druhé světové války ale chápe, že jedinou nepomíjející pravdou je Bůh.
„Válka zabránila veřejné výuce a Chiara pracuje v soukromé instituci – františkánském sirotčinci. Právě zde spolu se svatým Františkem chápe, že „Láska není milována“, a dostává se jí slova, které se stane jejím životním leitmotivem: Bůh tě nesmírně miluje. Sdílí toto poznání s jinými mladými ženami a později i rodinami a obyvateli Tridentu, ze kterých se stává ucelená skupina, což byl vprostřed válečných trosek malých zázrak. Svou víru mění v činy a jejich prvním cílem je vyřešení sociálních problémů ve městě. Dodnes se uchovaly dokumenty, ve kterých tyto dívky dopodrobna zmapovaly sociální nouzi v jeho ulicích a čtvrtích, kam zapisovaly jména a adresy chudých lidí a jejich nejrůznější potřeby a na druhé straně zase dary bohatých občanů, ochotných pomoci. Tato politická a sociální akce zůstala typická i pro pozdější vývoje hnutí, byla konstantou Chiařina života.“
Vysvětluje italská socioložka.
Chiaru Lubichovou si sto let od jejího narození připomenou kromě jejího rodného Tridentu také mnohá další města v Itálii i po celém světě, vyplývá z bohatého kalendáře iniciativ, na kterých přislíbil účast rovněž prezident Italské republiky, Sergio Mattarella. Chiařin duchovní odkaz se jen stěží shrnuje do několika vět, avšak jedno přání, či spíše modlitba, je dobře vystihuje: »Chtěla bych, aby Dílo Mariino na konci časů, až jako jednolitý celek bude očekávat, že předstoupí před Ježíše opuštěného a zmrtvýchvstalého, mohlo Pánu zopakovat: „Onoho dne, můj Bože, ti vyjdu vstříc se svým nejbláznivějším snem: přinést ti v náruči celý svět“. Otče, ať jsou všichni jedno!«
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
