Vatikán. František žije podle evangelních rad a podle nich také hodnotí druhé – říká kardinál Marc Ouellet v rozhovoru u příležitosti 50. výročí kněžského svěcení papeže Bergoglia. Prefekt Kongregace pro biskupy mluvil pro Vatikánský rozhlas o papežově vůli hlásat evangelium na všech frontách. Právě tím lze vysvětlit množství Františkových vystoupení, homilie při všednodenních eucharistiích v Domě sv. Marty, rozhovory, úvody ke knihám a výpovědi na všechna témata, která považuje za důležitá.
Jedním z rysů současného papeže je také jeho láska ke kněžím, která se vyjadřuje také v tom, že je někdy napomíná, říká kardinál Ouellet:
„Papež chová velkou lásku ke kněžím, jsou to jeho nejbližší spolupracovníci. Všiml jsem si, že když se k nim obrací, jako například při setkáních s římským klérem, promlouvá způsobem, který přitahuje pozornost, s velkou náklonností, ale zároveň připojuje kritické komentáře na jejich adresu. Není jich zase tolik, ale právě na ně se upozorňuje. V paměti zůstávají pouze napomenutí. Proto může vznikat dojem, že papež je v napomínání kněží spíše přísný. Myslím, že se tento aspekt trochu zveličuje. Musíme chápat, že papež patří do tradice založené na evangelních radách: chodobě, čistotě a poslušnosti. Taková je jeho spiritualita, tímto způsobem prožívá své kněžství a odtud vycházejí kritéria hodnocení jiných kněží. Proto tak často mluví o tématech jako je kariérismus, ambice nebo klepy. Uvědomuje si, že tyto postoje zraňují lásku, a proto je tolik zdůrazňuje.“
Kardinál Ouellet poukazuje také k rysům duchovního otcovství, které se projevuje v douhých chvílích strávených s nemocnými a jinak potřebnými při audiencích. “Je skutečně velmi citlivý k situaci trpících lidí, to je jeho velmi silný rys, spojený s duchem milosrdenství ztělesňujícím Boží dobrotu a jeho preferencí pro hříšníky a ty, kdo jsou ztraceni,“ dodává prefekt Kongregace pro biskupy a zastavuje se u „jezuitských rysů“ papežovy spirituality:
„Je papežem rozlišování, prožívá svou službu jako naslouchání Duchu svatému. Proto klade důraz na synodalitu, Duch svatý totiž promlouvá skrze Boží lid. Naslouchání Duchu svatému je spojeno s jezuitskou tradicí, z níž vychází. Naslouchá, rozlišuje a následuje hnutí Ducha svatého. Myslím, že se skutečně naučil aplikovat tuto spiritualitu rozlišování na svou pastorační službu všeobecné církvi. Proto je také velice pozorný k otázce míru, významu dialogu mezi nábožensky založenými lidmi, který je dnes zásadně důležitý pro udržení míru. Dalším jeho důrazem je ekumenismus, protože pokud křesťané nedávají příklad jednoty, nebo nevykazují úsilí pro obnovení jednoty, hlásání evangelia na tom tratí. To všechno jsou důležité papežovy rysy ukazující nakolik si uvědomuje svou universální odpovědnost.“
Kultura setkávání, o níž často mluví, směřuje k nastolení konstruktivního ducha ve světě, který je stále násilničtější a rozdělenější, dodává kardinál Ouellet a na otázku, co by chtěl popřát papeži k jeho výročí odpovídá:
„Přeji mu, aby mu Duch svatý vždycky dával odvahu a jasnozřivost v jeho pastoračním úsilí k hájení jednoty církve.“
(job)