Vatikán. Problém ohromných přírodních škod způsobených v Amazonii agrobyznysem je nepohodlným tématem z ekonomického i politického úhlu pohledu, ale ve jménu starosti o člověka církev musí vstupovat do obtížných sociálních otázek a nahlas o nich mluvit. Poukazuje na to arcibiskup bolívijského Santa Cruz a poznamenává, že západní média se snaží umenšit váhu ekologických témat diskutovaných na biskupské synodě a snižovat jejich význam nejen pro Amazonii, ale i pro budoucnost celé planety.
Arcibiskup Sergio Alfredo Gualberti Calandrina, který je jedním z členů komise zodpovídající za přípravu závěrečného dokumentu synody, zdůrazňuje, že papežská encyklika „Laudato si´“ nadále zůstává velmi nepohodlným dokumentem. V tomto kontextu poukazuje mimo jiné na rozmáhající se problém nelegálního získávání země pro chov dobytka ve své zemi. Stát totiž podepsal výhodnou smlouvu s Čínou na export milionu kvintálů masa ročně. Proto se nelegálně mýtí lesy a vyvolávají požáry. Jen v tomto roce v Bolívii zmizelo 42 tisíc kilometrů čtverečních lesů. „Tato témata v synodní aule silně rezonují a na mediální scéně nemají vůbec žádný dozvuk,“ zdůrazňuje arcibiskup Gualberti Calandrina.
Bolívijský představitel podotýká, že druhým vážným tématem synody je hledání odpovědi na otázku, jak zintenzívnit evangelizaci Amazonie a jak rozsívat zrno evangelia v této zemi. „Padlo mnoho různých návrhů, jsem však přesvědčen, že Amazonie volá po radikálnějším svědectví života, po věrohodnějším bytí církví“, říká pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Gualberti Calandrina.
„Je zapotřebí církve, která by byla více komunitní, více evangelijní a zároveň chudší. V odpovědích, které se snažíme dávat, musíme být velmi konkrétní. Navrhuje se např. vytvoření putujících pastoračních skupin, které by přicházely do míst, kde se nedostává kněží. V Latinské Americe jsme měli mnoho biskupských konferencí (Medellin, Publea, Santo Domingo, Aparecida), které vytyčovaly cestu církve, ale nepřinesly kýžené výsledky. Podle mě to, co chybí, je osobní obrácení, změna životního stylu a hlásání. Na této nové cestě, kterou se nyní pokoušíme vyznačit, je zapotřebí především misijního rázu, musíme být církev, která vychází vstříc konkrétním skutečnostem, konkrétním lidem a národům.“
Arcibiskup Calandrina spatřuje řešení v oživení malých církevních skupin, s nimiž má Latinská Amerika zkušenosti, avšak – jak dodává – „kvůli chybám, a protože jsme je dost konkrétně nedoprovázeli, byly zpolitizovány nebo se rozpadly na různé strany“. Přesto právě vybudování komunit, v nichž lidé žijí ve společenství, solidaritě a víře, je podle bolívijského arcibiskupa možností pro položení nových základů.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
