Libanon. Zneužívání náboženství k politickým cílům denuncoval maronitský patriarcha kardinál Béchara Boutros Raï ve své promluvě při zahájení akademického roku na Univerzitě sv. Josefa v Beirútu. Tato katolická škola založená jezuity slaví 145. výročí založení a obřad připomněl rovněž 100. výročí vzniku Libanonského státu, k němuž došlo v roce 1920 za nadvlády Francie, na níž získal nezávislost v roce 1943. Právě k tomuto roku se datuje tzv. národní pakt, podle něhož jsou nejvyšší státní úřady sdíleny hlavními náboženskými skupinami. Dohoda zakotvená rovněž ve státní ústavě určuje, že prezident má být maronitský katolík, předseda vlády sunnitský muslim, předseda parlamentu šíitský muslim, vrchní velitel ozbrojených sil maronita a další vysocí funkcionáři řecko-pravoslavní nebo drúzové. Hovoří patriarcha Raï:
„V Libanonu je tento model stále ještě živý - zaštiťuje ho ústava a národní pakt - v dnešním kontextu boje na Blízkém východě a politicko-konfesního konfliktu mezi sunnity a šíity, který má v naší zemi dozvuky v podobě politického konfliktu. Trvá tedy nutnost zachovat tento libanonský model, protože nejde pouze o rovnoprávné soužití muslimů a křesťanů, ale o uznání veřejných občanských svobod demokratického režimu, kde nesmí žádná část společnosti dominovat nad jinou. V této chvíli Libanonu hrozí nestabilita, protože v důsledku války a ekonomické a politické krize v zemi dochází k rozsáhlé emigraci, mezi křesťany i mezi muslimy. Veliký problém však představují uprchlíci, jak syrští tak palestinští, kterých jsou celkově dva miliony a všichni jsou sunnitští muslimové. Pokud budou jednoho dne integrováni v Libanonu a dostanou libanonské občanství, dojde k nerovnováze a rovnoprávnost bude vážně ohrožena. To je reálné nebezpečí. Musíme tedy naléhat na mezinárodní společenství, aby vybídlo syrské uprchlíky k návratu do jejich země, kde by mohli požívat svých národních práv, a předešlo se tak v Libanonu této velké, nejen politické, ale také ekonomické a sociální hrozbě.“
Zneužívání politické moci pro konfesní zájmy libanonskou komunitu rozbíjí, vytváří stát ve státě a narušuje demokratické základy Libanonu, dodává kardinál Raï. Naději spatřuje především ve výchově mladé generace. Je zapotřebí vrátit se k filosofii libanonské ústavy a odmítnout negativní příklad dnešních politiků:
„Církev v Libanonu má tuto sílu, protože vede mnoho katolických škol, máme pět katolických univerzit. Naší silou je tedy to, že můžeme formovat mladé lidi, profesory a jejich rodiny. Jako církev tedy můžeme pracovat na záchraně země před tímto „útěkem“ z libanonské reality a rezignací na poselství, které libanonský národ nesl v této oblasti Blízkého východu.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
