Vatikán. Skrze lásku můžeme dýchat svobodně. Nestaví totiž lidi proti sobě na způsob novodobých populismů, nýbrž dovoluje nám, abychom v nouzi nejposlednějších zahlédli svou vlastní bídu a křehkost – napsal papež František v listu evropským biskupům, jejichž zástupci se sešli v Santiagu de Compostela.
Rada Konference evropských episkopátů (CCEE) zasedá od včerejška na známém poutním místě nad hrobem apoštola Jakuba. Téma plenárního zasedání mluví o čase probuzení a znameních naděje v dnešní Evropě. „Je to důležitá provokace k úvahám nad možnými cestami pro návrat naděje“ na Starý kontinent, píše papež František v listu adresovaném k rukám předsedy Rady, kardinála Angela Bagnasca. Příznačná je v tomto smyslu také volba místa. Do Santiaga ležícího na západní výspě Evropy putovali poutníci ze všech koutů našeho světadílu, zvláštním způsobem se v něm snoubí centrum a periferie, velké bohatství evropské kulturní a náboženská tradice, která je jednotná a přece se vyznačuje mnoha osobitými rysy, podotýká papež. A vybízí k vyhledávání drobných znamení té naděje, která je synonymem nového života: „Je jich mnoho, často jsou skrytá a máme sklon opomíjet je bez povšimnutí – pokračuje Petrův nástupce. Vidíme je v nasazení mnoha našich bratří pro ty, kdo trpí a jsou v nouzi, zejména pro nemocné, vězněné, chudé, migranty a uprchlíky, ale rovněž v oblasti kultury, zejména ve výchově nejmladších, kteří jsou budoucností Evropy.“
Mezi možnými cestami k naději doporučuje papež jako bezpečný směr cestu křesťanské lásky, kterou označuje za „nejspolehlivější protilátku na tendence naší doby, plné roztržek a sporů“. Milosrdná láska pohlíží na druhého jako na člověka a ponouká k pomoci, když se ocitne v nouzi. Láska je vstřícná a dovoluje dýchat svobodně, zdůrazňuje papež a do protikladu k ní staví populismy založené na neustálém hledání sporů, které „srdce neotvírají, ale naopak je vězní mezi zdmi dusivých resentimentů.“ „Láska nestaví lidi proti sobě, nýbrž v potřebách nejposlednějších spatřuje odraz potřeb každého z nás, neboť všichni jsme tak trochu nuzáci, všichni jsme tak trochu křehcí a potřebujeme ohleduplnost.“
František znovu opakuje výzvu k evangelizaci prostřednictvím dosvědčování víry v každodenním životě, protože víra se šíří skrze přitažlivost a nikoli proselytismus. V předávání víry nejde o aplikaci starých schemat. Když se necháváme vést Pánovým Duchem, můžeme přinášet radost pramenící z evangelia, dodává papež. Jako na vzor poukazuje na tři velké světice, které Jan Pavel II. právě před dvaceti lety (1. října 1999) prohlásil za spolupatronky Evropy: sv. Brigitu Švédskou, sv. Kateřinu Sienskou a sv. Terezii Benediktu od Kříže (Edith Stein). Tyto tři ženy ukazují křesťanskou lásku prožívanou jako službu bližnímu v pravdě a v oběti, dodává papež, a jejich gesta přetékají nadějí, protože jsou plná oné lásky, jež – řečeno s Dantem – „hýbe sluncem a dalšími hvězdami“ a jež nás činí plně lidskými.
Právě v cestě blízkosti k druhému člověku, ve sklonění k ranám těch, kdo jsou dezorientovaní, bezbranní a uposledňovaní, může církev obnovit svou práci na budování Evropy, dodal František a připojil závěrečný apel: „S věrností svému Pánu a svým kořenům kéž se lid Boží neváhá přičinit o nový evropský humanismus, schopný vést dialog, integrovat a být plodný a zároveň doceňovat to, co je nejdražší tradici tohoto kontinentu: obranu života a lidské důstojnosti, podporu rodiny a úctu k základním lidským právům.“
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
