Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Zdá se, že nastává nová, znepokojující doba nukleární konfrontace,“ poznamenal Svatý otec na dnešním setkání se členy Papežské akademie sociálních věd na závěr jejich každoročního plenárního zasedání.

Téma jejich společné reflexe znělo „Národy, státy, národní státy“, a poprvé diskutovali pod vedením svého nového předsedy, kterým papež jmenoval letos v březnu profesora ekonomie Stefana Zamagniho z Boloňské univerzity. Podle Papežské akademie sociálních věd, jak toto téma prezentuje na svých webových stránkách, „čelí dnešní svět rostoucí hrozbě nacionalismu, jehož ideologická exkluzivnost nevyhnutelně vede ke vzájemnému odmítání a trvalému konfliktu mezi národy. Dějiny lidstva však učí, že spojí-li národy svoje možnosti, mohou koexistovat, spolupracovat a dokonce společně prosperovat.“

Papež František se v dnešní obsáhlé promluvě věnoval tomuto problému, přičemž vyšel z citace svatého Tomáše Akvinského, který podává „krásný pojem toho, co je to lid“:

„Jako není Seina určována tekoucí vodou, nýbrž svým pramenem a řečištěm, které ji umožňují považovat za stále stejnou řeku, třebaže tekoucí voda se mění, tak je lid stejný nikoli identitou duše či lidí, nýbrž totožností teritoria, a ještě více zákony a způsobem života, jak říká Aristoteles v třetí knize Politiky (De spiritualibus creaturis, a. 9, ad 10). Církev vždycky nabádala k lásce k vlastnímu lidu, vlasti a úctě ke kulturnímu odkazu, zvyklostem a mravům a ke správnému životnímu zakořenění v národech. Zároveň však církev vždycky varovala lidi, národy a vlády před deviacemi tohoto přilnutí, které vede k vydělování a nevraživosti vůči druhým a stává se konfliktním nacionalismem, který vytváří bariéry, ba dokonce rasismus či antisemitismus.“

Církev - pokračoval papež - se znepokojením pozoruje, že se tak trochu všude na světě vynořují projevy agrese vůči cizincům, zejména imigrantům, jakož i rostoucí nacionalismus, který nedbá na obecné dobro. Takto jsou ohrožovány již konsolidované formy mezinárodní spolupráce a je podkopáván účel mezinárodních organizací, které jsou prostorem dialogu a setkání všech zemí na rovině vzájemného respektu, což brání dosažení cílů udržitelného rozvoje jednomyslně schválených generálním shromážděním OSN 25.  září roku 2015.

„Také otázka migrace, která je trvalým úkazem lidských dějin, oživuje reflexi o povaze národního státu. Všechny národy jsou plodem začlenění (integrace) postupných migračních vln lidí i skupin, představují různosti lidství a jsou spojeny hodnotami, kulturními zdroji a zdravými zvyky. Stát, který by vzbuzoval ve vlastním národě sentimenty namířené proti jiným národům nebo skupinám lidí, by ve svém poslání selhal. Z dějin dobře víme, kam vedou podobné deviace. Mám na mysli Evropu minulého století. Národní stát nemůže být chápán absolutisticky, jako ostrov vzhledem ke svému okolí. V nynějším stavu globalizace není národní stát schopen nejenom ekonomicky, ale ani technologicky a kulturně sám poskytnout obecné dobro svému obyvatelstvu. Obecné dobro je světové a národy se musejí sdružovat kvůli vlastnímu prospěchu.“

Papež však na druhé straně poukázal na „ideologickou a ekonomickou kolonizaci“. „Pozornost ke globální dimenzi nesmí ztrácet ze zřetele lokální, národní a regionální dimenze. Vzhledem ke globalizaci, která je chápaná »sféricky«, zarovnává rozdíly a dusí lokální rozměr, snadno vznikají nacionalismy a hegemonické imperialismy. Globalizace může být prospěšná za předpokladu, že bude pojata »polyedricky« a podpoří zdravé soupeření o vzájemné uznání mezi kolektivní identitou každého lidu i národa a samotnou globalizací podle principu, že celek je přednější než část, aby se tak dosáhlo všeobecného stavu míru a svornosti.“

„Multilaterální instance vznikly v naději, že budou moci nahradit logiku pomsty, nadvlády, útlaku a konfliktu logikou dialogu, mediace, dohody, svornosti a vědomí příslušnosti k témuž lidstvu ve společném domě. Je zapotřebí, aby tyto organizace zajistily, že státy budou skutečně reprezentovány s týmiž právy i povinnostmi, a zamezí se nárůstu hegemonie mocností a zájmových skupin, které vnucují vlastní vize a ideje, jakož i nové formy ideologické kolonizace, jež nezřídka nerespektují identitu, zvyklosti, mravy, důstojnost a sensibilitu zainteresovaných národů. Vystupování takovýchto tendencí oslabuje multilaterální systém, což má za následek úbytek důvěryhodnosti mezinárodní politiky a postupnou marginalizaci těch nejslabších členů rodiny národů.“

Papež povzbudil členy Papežské akademie sociálních věd k dalšímu bádání a hledání procesů, které by umožnily překonat rozdělení mezi národy a nastolit spolupráci, zejména pokud jde o nové výzvy klimatických změn a nových forem otroctví, a především o ono výjimečné dobro, kterým je mír.

„Bohužel se zdá, že období nukleárního odzbrojování je překonáno a nehýbe již politickým svědomím těch národů, které vlastní atomové zbraně. Ba dokonce se zdá, že nastává nová, znepokojující doba nukleární konfrontace, jsou škrtány pokroky z nedávné minulosti a narůstá riziko válek i v důsledku možných poruch technologií, které jsou velice pokročilé, avšak neustále podrobené  nepředvídatelnému, přírodnímu a lidskému činiteli. Dnes jsou nejenom na zemi, ale také ve vesmírném prostoru rozmísťovány útočné i obranné nukleární zbraně, a riziko nukleárního holokaustu bylo technologickými inovacemi zvýšeno a nikoli sníženo. “

Stát je proto dnes povolán k větší zodpovědnosti. I když si zachová charakteristiky nezávislosti a svrchovanosti a bude nadále usilovat o dobro vlastního obyvatelstva, má dnes za úkol podílet se na budování obecného dobra všeho lidstva, což je nezbytný a podstatný prvek světové rovnováhy.  A toto všeobecné dobro musí mít na mezinárodní rovině také jakousi právní platnost. Nemám na mysli jakýsi povšechný univerzalismus nebo internacionalismus, který odhlíží od identity jednotlivých národů. Tato identita totiž musí být neustále doceňována jako jedinečný a neodmyslitelný přínos k harmoničtější koncepci – řekl papež František v závěru své promluvy k Papežské akademii sociálních věd.