Naše dnešní večerní setkání navazuje na bratrskou debatu, kterou jsme vedli v Římě během vaší loňské návštěvy ad limina Apostolorum. Chtěl bych naši předchozí rozpravu shrnout do těchto krátkých poznámek, v duchu Světového setkání rodin, které jsme v těchto dnech slavili. My všichni, jakožto biskupové, jsme si vědomi, že na nás leží odpovědnost být otci pro svatý lid věrný Bohu. Jako dobří otcové se snažíme dodávat odvahu a inspirovat, smiřovat a sjednocovat, a především zachovávat všechno dobré, co bylo z generace na generaci předáváno v této velké rodině, jakou je církev v Irsku. Církev v Irsku zůstává nadále silná, je tomu tak!
Slova, s nimiž se k vám chci obrátit dnes večer, jsou proto - v návaznosti na dnešní homilii - slovy povzbuzení pro vaši práci v těchto nesnadných okamžicích, abyste vytrvali ve své službě hlasatelů evangelia a pastýřů Kristova stádce. Jsem vám vděčný zejména za pozornost, kterou věnujete chudým, vyloučeným a potřebným, jak dosvědčil váš nedávný pastorační list o bezdomovcích a závislostech. Jsem vám vděčný také za pomoc, jakou prokazujete svým kněžím, jejichž bolest a sklíčenost, způsobená nedávnými skandály, často zůstává nepovšimnuta. Buďte kněžím nablízku! Jsou těmi nejbližnějšími z bližních, které jako biskupové máte!
Nezbytnost uznat a s evangelijní poctivostí a odvahou napravit chyby minulosti, těžké hříchy,v oblasti ochrany dětí a zranitelných dospělých – včetně týraných žen - byla tématem, k němuž jsem se během své návštěvy přirozeně opakovaně vracel. V minulých letech jste, jako sbor biskupů, rezolutně postupovali nejen pokud jde o zahájení procesu očištění a smíření s oběťmi, ale také ve spolupráci s National Board ( Národní komisí) pro péči o děti v irské církvi, vydali soubor přísných norem, které mají zaručit bezpečí mladých lidí. V těchto letech jsme byli všichni nuceni otevřít oči a uvědomit si závažnost a rozsah zneužívání moci, svědomí a sexuálního zneužívání v různých sociálních kontextech. V Irsku, stejně jako i jinde, může poctivost a koherentnost, s níž církev chce čelit této bolestné kapitole svých dějin, posloužit za příklad a připomínku pro celou společnost. Pokračujte touto cestou! Ponížení jsou bolestná, avšak byli jsme spaseni skrze ponížení Božího Syna – a to nám dodává odvahu. Kristovy rány nám dodávají odvahu! Žádám vás a prosím o blízkost – to je to správné slovo – o blízkost Pánu a Božímu lidu. Nevracejte se k odtažitosti a klerikalismu, který v některých okamžicích vašich dějin vytvářel obraz církve jako autoritářské, tvrdé a autokratické.
Jak jsme zmínili již v našem rozhovoru v Římě, předávání víry v její celistvosti a kráse v kontextu rychle se rozvíjející společnosti je významným úkolem. Světové setkání rodin nám dalo velkou naději a povzbudilo nás. Ukázalo totiž, že rodiny si stále více uvědomují svou nenahraditelnou roli v předávání víry. K předávání víry v podstatné míře dochází v rodině; víra se předává v rodinném „nářečí“. Zároveň však katolické školy a programy náboženské výchovy sehrávají nadále nezbytnou roli ve vytváření kultury víry a smyslu pro misionářské učednictví. Vím, že právě to motivuje pastorační práci vás všech. Pravá náboženská formace si žádá věrné a radostné učitele, schopné formovat nejen mysl, ale také srdce, k lásce ke Kristu a k modlitbě. Někdy máme představu, že formace ve víře znamená předávání náboženských představ a nemyslíme na formaci srdce a jednání. Včera mi irský prezident řekl, že napsal poemat o Descartesovi a dodal víceméně toto: „Chlad myšlení zahubil hudbu srdce“. Je samozřejmě zapotřebí formovat myšlení, ale nesmí se zapomínat na srdce. A také učit modlitbě, od samého počátku je nutné učit děti, aby se modlily!
Příprava vhodných učitelů a zavádění programů trvalé formace jsou nezbytným předpokladem pro budoucnost křesťanské komunity, v níž budou angažovaní laici stále více povoláni přinášet moudrost a hodnoty své víry do různých sektorů společenského, kulturního a politického života země.
Vření posledních let vystavilo zkoušce tradičně silnou víru irského národa. Přineslo však také příležitost k vnitřní obnově církve v této zemi a ukázalo nové způsoby, jak koncipovat její život a poslání. „Bůh je vždy novost“ a „neustále nás pobízí k vycházení a ke změně místa, abychom vykročili za to, co je známé“ (Gaudete et exultate, 135). S pokorou a důvěrou v jeho milost, usilujte o rozlišování, abyste se v těchto nových časech mohli vydat na nové cesty. Buďte odvážní a kreativní. Misionářský smysl, silně zakořeněný v duši vašeho lidu, jistě bude inspirovat k nalezení tvůrčích cest, abyste vydali svědectví pravdě evangelia a pomáhali růst společenství věřících v Kristově lásce a horlivosti pro růst Jeho Království.
Ve svém každodenním úsilí být otci a pastýři Boží rodiny v této zemi – otcové, prosím vás, nikoli otčímové – se nechávejte podpírat nadějí, založenou v pravdě Kristových slov a v jistotě jeho příslibů. Tato pravda osvobozuje v každém čase a na každém místě (srov. Jan 8,32); právě ona svou vnitřní mocí přesvědčuje rozum a přivádí srdce k sobě. Pokaždé, když vy a váš lid pocítíte, že jste jen malým stádcem vystaveným problémům a nesnázím, nepropadejte malomyslnosti. Jak nás učí sv. Jan od Kříže, právě v temné noci září světlo víry čistěji v našich srdcích. A toto světlo ukáže cestu k obnově křesťanského života v Irsku v příštích letech.
Nakonec vás prosím, abyste v duchu církevního společenství pokračovalil v šíření jednoty a bratrství mezi vámi – je to velmi důležité! – a také s představiteli dalších křesťanských komunit; abyste pracovali a horlivě se modlili o smíření a pokoj mezi členy irské rodiny. Dnes jsem obědval s představiteli Dublinu a Severního Irska. Jedli jsme všichni společně!
A ještě jedna věc, kterou stále opakuji, avšak opakovat ji je nutné: Co je první úkol biskupa? A to říkám všem: modlitba! Když si helénští křesťané šli stěžovat, protože se nikdo nestaral o jejich vdovy (srov. Sk 6,1), Petr a apoštolové vynalezli jáhenskou službu. Poté, když Petr vysvětluje, jak se má projevovat, končí takto: „A úkolem nás, apoštolů, je modlitba a hlásání slova“. Nadhodím tu jednu otázku, na kterou si každý odpoví sám: Kolik hodin denně se modlíte?
S těmito úvahami vás chci, drazí bratři, ujistit o svých modlibách na váš úmysl a prosím vás, abyste na mne pamatovali v těch svých. Vám všem a věřícím, svěřeným vaší pastorační péči, uděluji své požehnání, závdavek radosti a síly v Pánu Ježíši Kristu.
Jsem vám nablízku, pokračujte v cestě! Odvahu! Pán je velmi dobrý a P. Maria nás chrání. A když je těžko, modlete se Sub tuum praesidium (Pod ochranu tvou), protože – jak říkali ruští mystikové – ve chvílích duchovního neklidu se musíme uchylovat pod plášť svaté Matky Boží, sub tuum praesidium. Děkuji mnohokrát! A nyní vám požehnám.
Přeložila Johana Bronková
odeslat článek
vytisknout článek
