Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (
Mt 22,15-21) nám prezentuje novou konfrontaci mezi Ježíšem a jeho odpůrci. Jejím tématem je daň odváděná císaři. Byla to „choulostivá“ otázka stran dovolenosti či nepřípustnosti placení daní římskému císaři, jemuž byla v Ježíšově době Palestina podrobena. Existovala různá stanoviska. Proto otázka, kterou farizejové Ježíšovi položili: „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ (v.17), byla pro Mistra nástrahou. Podle Jeho odpovědi by totiž bylo možné Jej obvinit z toho, že je přívržencem anebo protivníkem Říma.
Ježíš však i v tomto případě odpovídá klidně. Využívá zlomyslné otázky k tomu, aby podal důležité ponaučení, a povznáší se nad tuto polemiku a protikladné proudy. Farizeům odpovídá: „Ukažte mi peníz, kterým se platí daň. Podali mu denár. Zeptal se jich: Čí je to obraz a nápis? Odpověděli: Císařův. Tu jim řekl: Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (srov. 19-21). Na jedné straně Ježíš vybízí, aby se císaři vracelo to, co mu patří, a prohlašuje, že platit daň není modloslužebný úkon, nýbrž povinnost vůči pozemské autoritě; na druhé straně Ježíš brilantně poukazuje na prvenství Boha a žádá, aby bylo Bohu dáváno to, co mu náleží jakožto Pánu lidského života a dějin.
Poukazem na císařovu podobiznu otištěnou na minci říká, že je správné cítit se plně občany státu, včetně práv i povinností, avšak symbolicky poukazuje na jiný, Boží obraz, který je vtištěn v každém člověku. Bůh je Pánem všeho, a my, kteří jsme byli stvořeni „k jeho obrazu“, patříme především Jemu. Ježíš vyvozuje z otázky, kterou mu položili farizeové, radikálnější a vitálnější otázku, kterou si může položit každý z nás: komu patřím já? Rodině, městu, přátelům, škole, práci, politice, státu? Ano, jistě. Avšak především, jak nám připomíná Ježíš, patříš Bohu. Toto je zásadní přináležitost. On ti dal všechno, co jsi a co máš. A můžeme a máme svůj život den za dnem žít v uznání této své zásadní přináležitosti a vděčnosti srdce k našemu Otci, který tvoří každého z nás jedinečně, neopakovatelně, ale vždycky podle obrazu svého milovaného Syna Ježíše. Je to úchvatné tajemství.
Křesťan je povolán konkrétně se zasazovat o věci pozemské a sociální, aniž by stavěl Boha a císaře proti sobě. Klást proti sobě Boha a císaře je fundamentalistický postoj. Křesťan je povolán se konkrétně nasazovat v pozemských skutečnostech, které však osvěcuje světlem přicházejícím od Boha. Prioritní odevzdanost Bohu a naděje v Něho neobnáší útěk z reality, nýbrž činorodě vrací Bohu to, co Mu patří. Proto věřící hledí k budoucnosti, k Boží skutečnosti, aby žil pozemský život v plnosti a odvážně odpovídal na Jeho výzvy.
Panna Maria ať nám pomáhá, abychom žili ve shodě s Božím obrazem, který nosíme ve svém nitru, a zároveň přispívali k vytváření pozemské obce.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
