Středem této bohoslužby, jež se jeví tak radostnou, je slovo, které jsme slyšeli ve čtení z listu Filipanům:
ponížil se (2,8).
Ježíšovo ponížení.
Toto slovo vyjadřuje Boží styl a tím také styl, který má být vlastní křesťanovi: pokoru. Styl, který nás nikdy nepřestane udivovat a zarážet. Na poníženého Boha si nelze zvyknout nikdy!
Ponížení je především Boží styl. Bůh se snižuje, aby putoval se svým lidem a snášel jeho nevěrnosti. Dobře je to patrné při četbě z knihy Exodus. Jak ponižující je pro Pána naslouchat všemu tomu reptání a stěžování! Směřovalo proti Mojžíšovi, ale v zásadě směřovalo proti Bohu, jejich Otci, který je vysvobodil z otroctví a provázel je na cestě pouští až do země svobody.
V tomto týdnu, Svatém týdnu, který nás přivádí k Velikonocům, půjdeme touto cestou Ježíšova ponížení. A jedině tak se také pro nás tento týden stane „svatým“!
Budeme vnímat pohrdání starších Jeho lidu a úskoky, kterými Jej chtěli přivést k pádu. Budeme svědky Jidášovy zrady, jednoho ze Dvanácti, který jej prodá za třicet stříbrných. Uvidíme Pána zatčeného a uvězněného jako zločince, opuštěného od učedníků, vlečeného před veleradu, odsouzeného na smrt, bitého a tupeného. Uslyšíme, jak Jej Petr, „skála“ učedníků, třikrát zapře. Uslyšíme křik davu, navedeného představenými, aby žádal Barabášovo propuštění a Jeho ukřižování. Spatříme, jak je tupen vojáky, oblečen do purpuru a korunován trním. A potom na bolestné cestě a pod křížem uslyšíme nadávky lidu a jeho předáků, kteří se vysmívají tomu, že je Králem a Božím Synem.
Taková je cesta Boží, cesta pokory. Je to Ježíšova cesta, žádná jiná Jeho cesta neexistuje. A neexistuje pokora bez ponížení.
Boží Syn, který touto cestou prošel, přijal podobu služebníka (srov. Flp 2,7). Pokora vlastně také znamená službu, znamená přenechání prostoru Bohu zřeknutím se sebe samých, „vyprázdnění“, jak praví doslova Písmo (Flp 2,7). Vyprázdnění sebe je největší ponížení.
Cestou, která je opakem té Kristovy, je zesvětštění. Zesvětštění nám nabízí cestu samolibosti, pýchy a úspěchu… Je to jiná cesta. Zlý ji nabízel také Ježíšovi během čtyřiceti dnů na poušti. Ježíš ji však bez váhání odmítnul. A spolu s Ním, jedině spolu s Jeho milostí a pomocí můžeme pokušení samolibosti a zesvětštění přemoci také, a to nejenom ve velkých pokušeních, ale v běžných životních okolnostech.
Pomáhá nám a utěšuje nás v tom příklad mnoha mužů a žen, kteří se mlčky a ve skrytu každodenně zříkají sebe samých, aby sloužili druhým: nemocnému příbuznému, osamělému starému člověku, postiženému, bezdomovci…
Pomysleme také na ponížení mnoha lidí, kteří jsou diskriminováni a osobně platí za to, že jednají věrně podle evangelia. Pomysleme na naše bratry a sestry, kteří jsou pronásledováni, protože jsou křesťany, mučedníky dneška – a jejich mnoho - nezapírají Ježíše a důstojně snášejí urážky a potupy. Následují Jej na Jeho cestě. Můžeme opravdu mluvit o „nesmírném množství“ dnešních mučedníků (Žid 12,1).
Vydejme se během tohoto týdne rázně také my na tuto cestu pokory, s velkou láskou k Němu, našemu Pánu a Spasiteli. Láska nás povede a dodá nám sílu. A kde je On, budeme také my (srov. Jan 12,26).
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
