Vatikán.
Papež František přijal účastníky plenárního zasedání Papežské rady pro pastoraci ve zdravotnictví, v čele s jejím předsedou, arcibiskupem Zygmundem Zimowskim.
Jak připomněl papež v úvodu své promluvy, její práce se odvíjí od učení Jana Pavla II. obsaženého v apoštolském listu
Salvifici doloris (11. 2. 1984) – O křesťanském smyslu lidského utrpení, kde čteme slova, která tento papež sám žil a dosvědčil: „Kristus učil člověka i utrpením konat dobro a prokazovat dobrodiní tomu, kdo trpí“(č. 30):
„Toto jeho učení bylo živoucí a Lid Boží na ně odpověděl velkou láskou a úctou i uznáním, že Bůh je s ním. Je totiž pravda, že ani v utrpení není nikdo sám, protože Bůh ve své milosrdné lásce k člověku a ke světu přijímá i nelidské situace, v nichž je obraz Stvořitele v člověku nejvíce zatemněn a znetvořen. Tak tomu bylo s Ježíšem v jeho utrpení. Každá lidská bolest, každá úzkost každé utrpení v Něm bylo z lásky přijato pouze proto, že nám chtěl být nablízku, že chtěl být s námi. A zde, v Ježíšově umučení, je také největší škola pro každého, kdo se chce věnovat službě nemocným a trpícím bratřím.“
Právě zkušenost bratrské blízkosti tomu, kdo trpí, otvírá skutečnou krásu lidského života, zahrnující jeho křehkost, pokračoval Svatý otec. Vzorem těch, kdo přijali Život par excellance je P. Maria, řekl dále papež. Právě ona – jak připomíná zítřejší slavnost Zvěstování Páně - se dala cele k dispozici Boží vůli, stala se „místem“ jeho přítomnosti, „místem“ v němž přebývá Boží syn – dodal papež František a vybídl přítomné, aby ve své službě měli vždy na paměti Krista, přítomného v chudých, trpících, dětech – včetně dětí nechtěných, v lidech s fyzickým či psychickým postižením a v chudých. Předtím než účastníkům plenárního zasedání Papežské rady pro pastoraci ve zdravotnictví požehnal, poděkoval za vše, co činí v oblasti evangelizace, a ujistil je o svých modlitbách a blízkosti.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
