Nový portál Vatikánského rozhlasu

U příležitosti právě zahájené mimořádné kapituly Legionářů Kristových poskytl Vatikánskému rozhlasu exklusivní rozhovor kardinál De Paolis, zvláštní papežský legát dočasně pověřený vedením kongregace. Přibližuje v něm tříletou přípravu na kapitulu, která má tuto kongregaci vyvést z patové situace, v níž se ocitla po zveřejnění skandálních skutečností ze života jejího zakladatele, o. Maciela Degollada. Dejme tedy nyní slovo papežskému legátovi pověřenému dohledem na reformu Legionářů. Kardinál Velasio de Paolis odpovídal na otázky, jež kladl o. Federico Lombardi, nejprve shrnutím hlavních etap obnovy, jimiž kongregace prošla:

„Především bych chtěl upřesnit, že kapitula není začátkem celé kauzy Legionářů a hnutí Regnum Christi. První etapou byla kauza zakladatele, druhou apoštolská vizitace, provedená pěticí biskupů z pověření Svatého otce, třetí etapou pak bylo jmenování papežského delegáta. Tomuto jmenování předcházel papežův velmi přísný soud o činech zakladatele Legionářů, v němž nicméně neodsoudil paušálně celé hnutí. V mém jmenovacím dokumentu se doslova říká: »Je tu velké množství horlivých kněží, usilujících o cestu svatosti«. Mým úkolem tedy bylo doprovázet Legionáře, aby po období reflexe, obnovy a pokání zrevidovali své charisma, sestavili nové konstituce a našli pozitivní místo v církvi.
Za primární záležitost považuje papež revizi konstitucí. Ty stávající totiž nebraly v potaz pokoncilní kritéria. Jde o velmi zdlouhavý chaotický text, nerozlišující konstitutivní normy od ostatních – tedy moře předpisů, v nichž se vlastní charisma utápí nebo přinejmenším ztrácí, takže je obtížné je poskládat. To byl hlavní úkol.“

Jak jste se svými spolupracovníky postupoval v řešení této situace?

„Začali jsme akcí, která měla všechny Legionáře obeznámit se závěry vizitátorů. Představili jsme je na řadě přednášek zde v Římě, kde je 400-500 studentů a kněží této kongregace. Přednášky se nahrávaly a rozesílali po celém světě všem členům Legie a hnutí Regnum Christi. Hned na počátku došlo k jakémusi rozštěpení na dvě skupiny: jedna zdůrazňovala, že vedení institutu bylo kontaminováno, takže lze jen těžko doufat v něco nového. Druhá skupina pak nedokázala postřehnout to nové, protože nahlížela všechno pozitivně v přesvědčení, že kongregaci uchránila od defektů, jimiž trpí jiné řeholní instituty, právě její struktura. Tito ve skutečnosti padli do daleko nebezpečnější léčky, kterou nastražil sám zakladatel! Na cestě obnovy jsme naráželi na problémy způsobené chováním zakladatele vůči těm, které zneužíval. Narazili jsme na problémy ekonomického rázu, protože legionáři nejsou tak bohatí, jak se myslelo. Ekonomická situace se zhoršila celkově jednak kvůli finanční krizi, jednak kvůli pošramocené pověsti, která snížila počty studentů v jejich kolejích a spolu s tím i finanční příjmy.
Pak tu byla otázka konstitucí. Šlo především o jejich revizi a jasné stanovení rozdílu mezi oblastí vnitřní a vnější, oblastí sakramentální a disciplinární. Nutné je zejména zdůraznit, že autorita nejedná svévolně, nýbrž v rámci rady kongregace. Zkrátka soustředili jsme se na zpracování konstitucí podle ukazatelů koncilu, pokoncilního vývoje a Kodexu kanonického práva. Právě s tím bylo nejvíc práce.
Další velmi důležitou věcí byla obnova představených. Rozhodli jsme se ponechat všechny představené na svých místech. Účastnili jsme se ale všech jejich generálních rad a všechna jejich rozhodnutí se musela odehrávat v naší přítomnosti. Postupovali jsme tedy v neustálém dialogu. Alespoň jednou týdně jsme se setkávali a projednali jsme tak všechny velké problémy: problém zakladatele, otázky spojené s hnutím Regnum Christi i disciplinární problémy.“

Jak bylo řečeno, kapitula má v podstatě dva úkoly: zvolit nové představené a schválit nové konstituce. Pokud jsou ale konstituce už v podstatě hotové, jakou roli má kapitula v jejich sestavování?

„Kapitulu jsme rozčlenili do tří velkých fází. První má zrekapitulovat dosavadní kroky. Nazvali jsme ji zpytováním svědomí. Jde vlastně o akt pokání, který má vést i k veřejnému doznání, k přijetí odpovědnosti. Každý jednotlivě by měl přijmout také bolest, kterou s sebou nese tato situace, jako oběť za obnovu Legionářů a nalézt tak své místo uvnitř církve.
Druhou fází je jmenování představených, kteří Institut povedou.
Třetí fází je revize konstitucí, která by měla být snadná, jelikož jsme na nich pracovali tři a půl roku. Konzultovali jsme je s celou kongregací a text jsme předali všem členům kapituly. Doufejme, že tedy konečná redakce nezabere mnoho času, i když překážky se mohou vyskytnou, poněvadž skoro všichni mají nějaké doplňující návrhy. Na druhou stranu ovšem text, který vyjde z kapituly nebude nutně definitivní. Bude předložen Svatému otci k revizi a k definitivnímu schválení.“

Velmi důležitou věcí v této kauze je vztah zakladatel – charisma. V řeholních institutech je charisma obvykle úzce spojeno se zkušeností a osobností zakladatele. V tomto případě však bylo nutné radikálně je odloučit. Podařilo se podle vás definovat charisma jako autonomní, nezávislé na postavě zakladatele?

„Tahle věc se nás týkala jen částečně, protože ji v podstatě posoudili už vizitátoři. Pokud by bývali konstatovali neoddělitelnost zakladatele a institutu, byla by věc uzavřena. Když ovšem viděli jako možnost, že kongregace může pokračovat ve své cestě, implicitně připustili, že její charisma je hodnotné. Naším úkolem bylo revidovat hloubku charismatu, o což jsme se pokusili. Zasadili jsme je do širšího kontextu hnutí Regnum Christi. Vyvstává tedy charisma Regnum Christi, žité různým způsobem podle povolání, od laiků, přes zasvěcené laiky po řeholní kněze. Ve většině případů nemluvíme o „charismatu“, nýbrž inspirujeme se Kodexem a mluvíme o „dědictví“, „dědictví institutu“, ve smyslu konstitutivních prvků. S výrazem „charisma“ chápaným jako výchozí duchovní moment, by mohly nastat potíže. Konstitutivní prvky, tedy charisma přinášené církvi a schválené církví, můžeme charakterizovat takto: jsou tu řeholní kněží, laici a zasvěcení laici, kteří chtějí žít tajemství Ježíše ohlašujícího Království, ve spiritualitě typické pro Kristovo kralování – totiž kralování Krista triumfujícího na Kříži. Velmi silný důraz je také na eucharistickou úctu, na mariánskou zbožnost a na apoštolát – tedy hlásání Kristova království prostřednictvím práce na univerzitách a vyšších vzdělávacích institutech. Vezmeme-li toto všechno v potaz, zdá se, že fyziognomie a spiritualita tohoto Institutu je dostatečně jasná a přesná.“

Tato kapitula má řešit pouze záležitosti spojené s obnovou Legionářů nebo celého Regnum Christi, které je hnutím skutečně obrovských rozměrů.

„Myslím, že po této stránce je naše cesta skutečně nová. Hnutí Regnum Christi bylo totiž dříve jakýmsi přídatkem k Legionářům. Nyní ovšem narostlo vědomí, že každá ze skupin má sice svou vlastní autonomii, identitu a disciplínu, ale všichni společně vytvářejí jediné „hnutí“. Všichni jsou propojeni a působí v úzké spolupráci – ačkoli tyto věci je nutné ještě dále upřesnit. Nicméně je třeba dodat, že skandály, které zasáhly Legionáře, se velkého hnutí Regnum Christi nijak nedotkly. Tato velká část, toto velké církevní hnutí je nenarušené. Slouží církvi zejména v oblasti náboženské kultury, na katolických a papežských univerzitách.“

Celá záležitost začala z pověření papeže Benedikta XVI. Mezitím došlo ke střídání pontifikátů a nyní máme papeže Františka. Seznámil se nový papež s celou kauzou, máte jeho podporu? Je dobře informován o tom, co se děje?

„Během těchto více než tří let jsem se často odvolával na papeže Benedikta XVI. a předával jsem mu podrobné zprávy. Když byl zvolen nový papež, předložil jsem mu relaci, vypracovanou ještě pro Benedikta – na kterou ovšem nestihl odpovědět, protože mezi tím odstoupil. Papež František mi ihned zavolal a po několika dnech napsal také dopis, v němž potvrdil linii mé práce, schválil program, který jsem předložil, a žádal, abych ho informoval o jednotlivých krocích přípravy na kapitulu. Na přelomu listopadu a prosince jsem Svatému otci odevzdal přípravné materiály. Papež byl velmi pozorný. Je nám nablízku a chce podrobně sledovat celý tento proces, protože – a to jsou jeho slova: »jako Petrův nástupce cítí velkou odpovědnost za řeholní a zasvěcený život«.“

Říká kardinál Velasio de Paolis, papežský delegát pro kongregaci Legionářů Kristových. Jeho mandát skončí, jakmile generální kapitula zvolí nového představeného.

Přeložila a redakčně zkrátila Johana Bronková.